Pět tipů pro minimalistickou oázu

Loni touhle dobou jsem publikovala článek Zahrada jako oáza, ve kterém dávám dohromady jednoduché desatero zahradníka, který chce svoji kapkou do mlýna přispět k udržení přírody v dobrém stavu. A během roku jsem pak potkala mnoho čtenářů, kteří mi říkali: „No jo, je to krásný, kdybych měl/a větší/alespoň nějakou zahradu, to by bylo bezva, ale co já v bytě?“. Případně: „Máš pravdu, je to moje chyba, když já ten chaos a roští nedávám. Potřebuju mít ve všem pořádek, nesnáším napadaný listí.“ Anebo… anebo nějaký jiný důvod, proč to je těžké realizovat. Napsala jsem tedy tenhle další článek, jakožto takovou mini-variantu. Jako odrazový můstek, jako takové malé jednohubky, pokud větší sousto nejde.

Když to nejde, tak to nejde. Třeba to půjde později. Anebo alespoň jedna věc?

Jako první a nejjednodušší úprava, kterou lze realizovat i v bytě, je třídění bioodpadu. Případně jeho následné kompostování.

1. Bioodpad

Sbírání bioodpadu je jednoduché, není to žádná věda. Kdysi jsem si jako dítě myslela, že to věda je, a zejména, že překročení tohoto nevyřčeného pravidla je zhruba stejně strašlivý přečin jako vražda. Vražda kompostu zahradníkova. Co smí na kompost, co tam rozhodně nesmí, bylo to jako takové ústně předávané tajemství, ke kterému já, holka z bytu, nemám přístup. Obecně a velmi jednoduše tedy platí, že by na kompost nemělo maso a tuky a vařené.

Tak. Budou vám lidi říkat ledacos a pokud přidáváte na jejich kompost, je to potřeba respektovat, ale pro váš kompost je to na vás. Kávový lógr je oukej, čajové lístky jsou oukej, dřevěný popel, papírové ubrousky… ty jsou dokonce žádoucí neboť zajistí uhlík… všechny ty oškrábané mrkve a jádřince jablek ze svačinek do školy… rozdrcené skořápky vajec… pokud je nerozdrtíte, jen se budou rozkládat déle, ale rozloží se taky… zemina z loňských muškátů, tatáž zemina od babičky z balkonu…

Jediné, co je potřeba držet v mysli, je vlhkost. Aby zbytky tlely a nikoli vysychaly jak mumie, je občas potřeba, pokud dost neprší, dostat do kompostu vodu – třeba tu, do které se oškrábaly brambory.

Jak na to?

Existují různé – obyčejné i designové – nádobky na kuchyňskou linku (keramické, plastové, skleněné…) či koše na dvířka pod dřez. Do nádob i košů se dají snadno sehnat rozložitelné sáčky, a to nejen na internetu, ale i v běžně dostupných řetězcích drogerií (dm, Teta…), takže je pohodlné a čisté i tyhle zbytky někam sypat, odnést a vyhodit. Osobně používám zelené z „bioplastu“, neboť déle netečou.

Kam je vyhodit? Možností je několik. Pokud máte prostor a zahradničíte alespoň v truhlících, je možné pořídit na balkon malý kompostér a kompost si tak vyrábět přímo v místě budoucího použití. Ať už s žížalami zahraničními nebo domácími, tlení naštěstí funguje i bez reklam a PR.

Anebo, v případě, že Vy o kompost moc nestojíte, je možné se poohlédnout po kompostéru v okolí – větší města a vnitrobloky už mívají obecní či komunitní kompostéry, anebo rovnou komunitní zahrady. Takže pak jde o to, naplánovat si občas (dvakrát do týdne) cestu kolem takové zahrady a „pytlíček živin“ tam odevzdat. Možná to sfouknete cestou do školky, i tam už mívají komposty na pozorování? Otázku fungování a dodržování pravidel teď pominu, kdo si o tom chce něco najít, najde si.

No a pak je tu „hnědá popelnice“, kterou je možno si do domu (i rodinného, i bytového) objednat jako službu obce, stejně jako odvoz popelnice na smíšený odpad. Z ní je kompost odvážen do obecních kompostérů, a dále zpracováván dle vyhlášky, takže do přírody přijde, jen někde jinde. Lepší než nic.

V Paříži jsem loni viděla paní, která svůj kompost (nikoli zbytky, ale hotový kompost v krásný nádobce) vynesla z činžáku vpodpaží a jak šla se psem, přisypala trochu ke každému platanu v ulici. Možná to má jako únorový rituál. Je to trošku guerillová metoda, ale byla mi sympatická.

2. Dešťová voda

Dešťovou vodu se vyplatí zachytávat a využívat následně k zalévání, to je asi srozumitelné většině lidí, ale o to hůře je to leckde proveditelné.

Majitelé rodinných domů a zahrad to mají celkem snadné. Stačí se seznámit s tím, jak je dosud odvod dešťové vody řešený a pak to uzpůsobit tak, aby se dala voda využívat. Na vnější okapy lze snadno a celkem levně osadit klapky a pod ně sudy. Nebo trošku méně levně pořídit sestavu s uzavřeným sudem různého designu, výhodou je kromě estetického účinku i to, že se v zakrytém sudu nemnoží komáři. Pokud jsou svody vedeny vnitřkem domu, stejně pak někudy musí ven – buď pak ústí do retenční nádrže na pozemku, anebo jsou napojeny na uliční řad dešťové kanalizace. No a do nádrže je možno osadit čerpadlo s filtrem na zálivku, anebo si takovou šachtu vystrojit na přípojce… Něco to stojí, ale úspora spotřeby pitné vody na zálivku se taky počítá. Na druhou stranu je třeba říct, že voda, byť odteklá či nadarmo „vsáknutá“ je pořád v koloběhu a nikam nezmizí.

V bytech a na balkonech je to horší – pokud není možnost to nějak chytře stáhnout z okapů či chrličů balkonů nad vámi, je holt potřeba se smířit s tím, že voda odteče do kanálu – ale odtud vede obvykle do nejbližší vodoteče v okolí, tak ona se neztratí, jen ji využije někdo jiný.

3. Šedá voda

Co to je? Je to název pro mírně až středně znečištěnou vodu z domácnosti, kterou lze dále využít. Neobsahuje moč ani fekálie (to je tzv. černá voda), ale může obsahovat ředěné saponáty a mydlinky, zbytky potravin z oplachu nádobí, je to voda z pračky, kondenzát ze sušičky, džber po koupání dětí… Zkrátka je to takový ten kýbl, co býval pod dřezem na chalupě. Lavorek v umyvadle nebo ve dřezu. Džber, do nějž vede hadice z pračky.

Šedá voda se dá použít v principu dosti podobně, jako voda dešťová, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, jak je zrovna moc znečištěná. Moje babička to na letním bytě vždycky nechala trošku usadit, pak nalila do kytek ty čistší horní 2/3 kýble, se zbytkem došla ke kompostu, roztočila dno tak, aby se pevné součástky rozvířily a šup, kompost by neměl vyschnout, tak tohle ho denně živilo.

Ne každý má chuť a nervy na to, odmontovávat si sifony pod umyvadlem a pak hlídat kýbl, mě nevyjímaje. Z umyvadla i dřezu dál pouštím mnou zakoupenou vodu do kanalizace (a jsem jako Pražák smířená s tím, že skončí v čističce v Bubenči a pak odteče do Mělníka), ale snažím se přemýšlet nad tím, aby jí bylo co nejméně a abych využila maximum u sebe doma. Když sbírám ze stolu pitíčka po dětech, vyleju je do květináčů. Když vyplachuju čistou vodou konvici od čaje nebo kávy, vyleju ji do květináčů. Když čistím akvárko, vodu s kalem (trusem rybiček) pečlivě nadávkuji k růžím a rajčatům, jakoby to byl luxusní hovězí vývar, v zimě to přiléváme ke keřům anebo do květináčů. Když je suché léto, mám ve dřezu a umyvadle menší nádobku (lavorek), do které vodu „z ručiček“ chytám a pak liju do křoví. Občas jsem měla nádobu i ve vaně, chytala jsem do ní studenou vodu ze sprchy, než přiteče teplá. Pak jsem jí zalila keře před domem v ulici. Děti po sobě s radostí vybíraly vanu a nosily to na terasu (pak se tedy mohly znovu koupat, ale co už). I takovéhle dílčí přemýšlení nad zbytečným vyléváním vody, která může ještě posloužit, je lepší než nic.

4. Keře, stromy a květiny

Někdo nemůže sázet, protože nemá kam, někdo nechce sázet, protože nemá rád chroští, někdo nerad padající listí, někdo má alergii… vpořádku. Nemusí být všechny zahrady jak z knihy o permakultuře, ale pravdou taky je, že čím víc zeleně kolem, tím lepší klima.

Pokud je byteček opravdu pidi, vy v něm téměř nejste, nemá smysl přizovat ani kaktus, který časem uschne. Možná je ale cestou nějaké komunitní zahradničení? Třeba bude více času na květináč na terase v práci? Nebo jednou za rok účast na sázení stromů v novém stromořadí ve vedlejší ulici? Čištění lesa poblíž? Osázení opuštěného koutku se starými prolézačkami a psími exkrementy v jiné vedlejší ulici?

Ono i hlasité hájení stromů, kde chce někdo jiný kácet, neboť není vidět jeho logo, je důležité.

Anebo opakované zalití stromu v dlažbě v ulici u vchodu, který svěsil listy. Pokud ho párkrát týdně zalijete kýblem „odstátý studený, než přitekla teplá„, a pokud to tak každý týden udělá ještě jeden „cvok z baráku“, bude mít strom větší šanci. Teorie k zálivce je sice trochu komplikovanější, mělo by se zalévat méně často, zato více, nikoli ke kmeni, atd atd, ale tvrdím, že i něco je lepší než nic.

Nemusí být všichni zahradníci, ale postačí, pokud to bude čím dál méně lidem jedno.

5. Zvířata a lidé

„Sypejte ptáčkům“ je otřepané heslo, ale funguje. Už si asi nepředstavujme dámu s holubem na každém rameni, jak mává rohlíkem v parku, raději tu představu vyměňme za úžasné rodinné odpoledne s usměvavými dětičkami, kterak lepí vlastnoruční lojovou kouli se sušenými červíky a slunečnicemi… Eeee, no, to taky není pravdivý, i když pokusy tu byly.

Co se týče krmiva, dají se koupit směsi pro ptáky přímo namíchané, obvykle obsahují semínka různých velikostí a sušené bobule. Obecně platí, že lepkové pečivo a produkty z mouky (staré rohlíky) nejsou dobré, neboť neobsahují moc živin, jen „zaplácnou“ a doslova zalepí. Pokud není k dispozici hotová směs, lze použít lněné, sezamové semínko, trochu vloček, slunečnicová semínka, červenou čočku, nakrájené jablko.

Krmítka existují i na parapet, i na sklo, i na větev, i na tyč k zapíchnutí do země. Některá bytová jsou docela dost vyložena od fasády, aby se oprávněně neohradili sousedi pod vámi, že semínka i trus padá k nim na jejich sušák na prádlo. Některá krmítka na větev jsou pro malé ptáčky, některá pro velké druhy. Viděla jsem krmítka ve vnitroblocích, viděla jsem i podomácky vyrobené ptačí budky na stromech ve vnitroblocích a v uličních stromořadích. Někdo je tam musel dát… a mohl to být kdokoli.

Nejen semínka, ale i voda v mističce je dobrý příspěvek. Pokud je za oknem, napijou se včely, vosy, motýli. Ze stabilnější, větší misky, i ptáci. Pokud bude miska pod keřem, využijí ji hlodavci, ježci a další. Je fajn ji pravidelně doplňovat. Pokud v ní bude kámen nebo klacek, neutopí se tam tolik hmyzu. Doporučuji spojit to v hlavě s krmením vašeho domácí zvířete – dáváte misku kočce nebo psovi? Dolijte i venkovním bytostem.

A z pozice homo sapiens je vždycky možný přemýšlet o tom, co by šlo dělat líp. Kde by se to dalo vylepšit. Co stojí za to uchovat, za co bojovat.

Takže já píšu další článek a doufám, že jsem někomu zasela do hlavy semínko nápadu, co by tedy mohl zkusit udělat. Nebo se rozhoupe k podpisu své první petice proti kácení v životě. Nebo pověsí do parku, cestou z hospody, na strom lojovou kouli (prosím bez tý plastový síťky).

Díky za to.

P.S. Odkazy v článku jsem použila na základě vlastního rozhodnutí, neboť se domnívám, že stojí za to čtenáře odvést na uvedené stránky, a to nejen k tomu jednomu výrobku. Podívejte se tam, prolezte ty weby odshora dolů, třeba si něco koupíte, já ty zahrady a terasy „jenom“ navrhuju – a to je možné si domluvit tady.

P.P.S. Ptejte se na Facebooku či Instagramu, na stránce Beton natřenej nazeleno @betonnazeleno , klidně na další podrobnosti, tipy, zkušenosti. Nikdo nespad´na zem učenej´.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *