Tahle zahrada byla jedna z prvních, které jsem navrhovala. Vracela jsem se sem po letech s velkým napětím a zvědavostí… ale předčila má očekávání. Téměř nic se nezměnilo, jen keře povyrostly a dřevo zašedlo. Je v ní božský klid a dle očekávání se tam daří hortenziím. Fotky z návštěvy jsou z dubna, kdy ještě nekvetlo všechno – zato je ale vidět ta svěžest a bujnost vegetace. Díky tomu, že je zahrada hodně stinná, klima je příjemné.

Cestičky se vinou kolem dokola. Původně byly mlatové, ale pro pohodlí nakonec zvítězilo dřevo.
Srdcovka nemůže chybět. Tahle už má tak metr na výšku!
Jezírko se v dubnu teprve budí. Kosatce, máta a další vodní rostliny během chvíle zakryjí štěrk.
Cestičky navazují na velkou vyvýšenou terasu s krásným rozhledem.
Bergénie, svídy, hortenzie. Vlhký stín milují, proto tak bují.
Posezení u jezírka. Originální molo i odpočinkový akátový kmen vymyslel Lukáš Gavlovský.